Vykuřování

Když jsem poprvé slyšela o vykuřování, nebyla jsem si jistá, jestli je to zrovna něco, do čeho bych se chtěla pouštět. Postupem času se mi to ale do cesty připlétalo častěji a častěji, až jsem to nakonec taky zkusila. Poprvé jsem v ruce držela dřívko Palo Santo a po sfouknutí zapáleného špalíčku jsem cítila tu krásnou vůni. Ihned mi bylo jasné, že to není naposledy, co tuto techniku očištění zkouším. I kdyby to bylo vše jen o tom, zda tomu věřím, či nevěřím, tak to beru. Je to tak, že já tomu věřím, že to dělá divy a vždy po takovém nějakém rituálu cítím lehkost a štěstí.

Jak na to:

• Vezmete si svazek (dřívko) a zapálíte. Když se trochu rozhoří, svazek sfouknete a on začne doutnat. 
• S doutnajícím svazkem poté chodíte po bytě a s důvěrou k danému procesu "roznášíte" kouř po místnostech.  Je dobré nevynechat žádný kout.
• Také můžete pohybovat svazkem kolem svého těla, abyste očistili sami sebe.
• Svazek po vykuřování udusíme v nějaké nehořlavé misce. Já sama používám skleněnou misku.

Na co si dát pozor:

• Od doutnajícího svazku mohou odpadávat rozpálené uhlíky, tak je vhodné mít po ruce i nějaký talířek, na který mohou tyto rozžhavené kousky spadnout, abychom zabránili např. propálení či ušpinění koberce.
• Po vykuřování je potřeba prostor pořádně vyvětrat. (Otevřít okna alespoň na pár minut, aby se vzduch pročistil.)